Žárlivost, díl 2 - Je žárlivost důkazem lásky?
Žárlivost se pojí s jedním typy lásky. Je to láska sobecká, kdy toužíme si druhou osobu přivlastnit, mít ji jen pro sebe a splynout. Jejím opakem je láska k sobě, v níž nejde o to druhého mít, ale naopak se zbavit své závislosti na něm.
Nic se tolik nepodobá lásce a zároveň nic jí není více vzdálené než žárlivost. Žárlivec věří, že svými nářky druhého přesvědčuje o velikosti své lásky. Ve skutečnosti jen dává najevo, co je skrytu uvnitř – touhu mít všechno jen pro sebe.
Retrospektivní žárlivost:
Prožíváme ji v období, kdy jsme si jisti láskou našeho protějšku i tím, že nám je a zůstane věrný. Nemuísme se bát, že ho ztratíme – přesto žárlíme na to, co nám nemůže nikdy náležet: objetí, polibky i city, které patřili těm před námi.
Fakt, že tuto skutečnost nemůžeme změnit, je pro nás nesnesitelné a trápíme se jen proto, že jsme nebyli první ani jediní, koho partner miloval.
Milostná vášeň – iluze o spojení v jednu bytost
Je nejsilnější formou lásky. Sníme o tom, že se ve víru vášně budeme vzájemně ztrácet jeden ve druhém. Ve skutečnosti ale není milostná vášeň ničím jiným než obnovením iluze o spojení matky a dítěte. Když vášeň pomine a partneři se vrátí do všedního života, začnou se mezi nimi objedvovat třecí plochy, které předtím žádný z nich nevnímal. Nostalgie a touha znovu se vrátit do onoho snového stavu mimo realitu se tak může zvrhnout ve zničující žárlivost. Je proto potřeba se smířit s tím, že nebudeme jediným objektem zájmu milované bytosti.
Výchozí body žárlivosti
1. Milovaná bystost mi náleží
Žárlivec si chce svého partnera cele přivlastnit po fyzické i po morální stránce. Přeje si s ním splynout, přeje si, aby se zedvou bytostí stala jediná.
2. Milovaná bytost mi musí svou lásku dokazovat
Žárlivec neustále vyžaduje od milovaného člověka důkazy lásky, oddanosti a bezmezného obdivu. Přeje si, aby s ním dotyčný stále byl (fyzicky i v myšlenkách).
3. Jsem na tobě závislý
Žárlivec si nedokáže představit svůj život bez milované osoby, kterou s posedlostí sobě vlasní učinil středem své existence. Bez toho druhého nikým není a nic neznamená.
Žárlíme-li, zdá se nám divné, že to náš partner nedělá. A namísto toho, abychom to pokládali za důkaz důvěry, pokládáme to za nedostatek lásky. Pokud ale sami nežárlíme, vnímáme žárlivé výstupy partnera jako agresi namířenou proti naší osobě a vůbec nás nenapadne, že se jedná o důkaz lásky. Každý z nás prostě soudí citové výlevy toho druhého podle see, podle svých představ o lásce, málokdo si to však uvědomí.
Naše představy o lásce především vycházejí z toho, jak jsme jako malí vnímali vztah mezi našimi rodiči a tak je také uplatňujeme v našich současných partnerstvích. Ideálním partnerem je tedy ten, s nímž můžeme znovu prožívat situace, na jejichž základě se zrodila naše představa lásky. Snažíme se tím napravit to, co nás v dětství nejvíce trápilo, přičemž onu deprimující situaci znovu prožíváme.