Žárlivost - díl 1.
Źárlivost zkresluje to, co vidíme. Klame nás. A tento klam je pak příčinou našeho přesvědčení o tom, že se nám podailo odhalit skrytá tajemství, že jsme viděli to, co nikdo nikdy neměl spatřit. Co však vidíme jako prizma naší žárlivosti, pravděpodobně ani není tím, čím jsme věřili, že je. Spíše než sledovaná osoba nás podvádí sama žárlivost. Žárlivý pozorovatel je vlastně oklamaný člověk. Mýlí se nejen v těch druhých, ale také sám v sobě. Nicméně nám může žárlivost pomoci – musíme ji jen uchopit, prozkoumat a využít a nenechat se šálit klamnými obrazy. Když se nám to podaří, žárlivost se namísto zdroje bolesti stane zdrojem energie.
POCHOPIT, CO CÍTÍME
Milostná žárlivost bývá obvykle spojena se strachem, že ztratíme to, co nám patří. Mísí se v ní mnoho různých pocitů, zejména však úzkost, zlost a smutek. A také stud – stydíme se totiž za svou vlastní nejistotu. Tato žárlivost není založena na nějakých konkrétních faktech, ale pouze na zdáních. Prozrazuje naši obavu z toho, že ztratíme „exkluzivní“ náklonnost milované bytosti, ale zároveň i pochybnosti o tom, jestli vůbec umíme upoutat a udržet pozornost toho druhého.
Žárlivost odráží naše představy o lásce, co od ní očekáváme i jak si vážíme sami sebe a jak si věříme.
Kořeny žárlivosti sahají až do dětství
První projevy žárlivosti se rodí už v raném dětství. Uvědomění si pocitu, že pro matku nejsme ti jediní (otec, narození sourozence) je bolestné. Dítě náhle zjistí, že se o lásku musí s někým dělit a má strach, že ji ztratí. Bojí se toho, že ho matka nebude mít ráda, že ho opustí.
Je však naprosto přirozené, když jako děti žárlíme a pokud se nám v dětství podařilo tyto city volně a bez pocitu viny vyjádřit, v dospělosti se pak už nebudeme muset k žádnému nevyřešenému konfliktu vracet. Pokud se tak nestalo, žárlivost se znovu objeví v našem milostném životě.
Svou psychickou i fyzickou nezávislost na matce si dítě začíná pomalu uvědomat asi tak v šesti měsících. V prvním období svého života se totiž identifikuje s matkou až do chvíle, kdy se uvidí v zrcadle: říkáme tomu stadium zrcadlového efektu. Odraz v zrcadle dítěti dovoluje si poznenáhlu uvědomovat sama sebe, definovat své Já. Odraz v zrcadle považuje za svého rivala a probouzí se v něm první pocity žárlivosti a posléze tento pocit žárlivosti přenáší na ostatní, s nimiž se musí dělit o lásku své matky.
Žárlivost je pocit, s nímž se člověk rodí a který se zklidní, jakmile přijmeme skutečnost, že nejde o to, být jako druzí (nebo mít to, co mají oni), ale vytvořit si vlastní život.
Žárlivost v dospělém věku se vysvětluje citovým strádáním, nedostatkem sebevědomí a neschopnosti uspokojit své potřeby. Podstatou žárlivosti je strach, že budu opuštěn, a obava, že nejsem dostatečně oceněn. Vztah dvou lidí o to více narušuje žárlivost, oč větší je nevědomá touha po obnovení původního spojení matka – dítě.
Krize žárlivosti
Ve chvíli, kdy se záchvat dostaví, zmítají námi emoce jako úkozt, hněv, touha, smutek, strach, hanba a ponížení, což se mísí s fyziologickými reakcemi – návaly krve do hlavy, závratí, bolestí žaludku, chvěním rukou, silnou nervozitou a tachykardií.
Tyto prvotní emoce jsou vystřídány pocity méněcennosti, beznaděje a žalu.
Díl 2.
Je žárlivost důkazem lásky?
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím, že žárlivost je spíš opakem lásky a urážíme ní sebe i toho, na koho žárlíme. Je to nedůvěra vůči druhému, vůči sobě i prostě vůči vztahům a světu, ať už je způsobená (vyvolaná) čímkoli. Snažit se ji v sobě dusit, nebo změnit partnera není cesta.. I když vždycky se to lehce mluví a hůř dělá. O to víc jsem zvědavá, co zajímavého se dozvíme v pokračování... :)
nedůvěra
(bubu, 19. 6. 2009 13:17)