Sebe-vědomí, 1
Někteří lidé to mají v životě jednodušší a jiní musí vynaložit více úsilí a energie, aby dosáhly toho samého. Ta první skupina čítá přibližně 10%. Jsou to lidé, kteří vyrůstali a žijí v harmonii. Ostatní si prošli různými strastmi, zklamáními a obtížnými situacemi a čím více prožili frustrací, tím menší je jejich sebedůvěra. To, jak o sobě smýšlíme, je ovlivněno mnoha faktory. To, co jsme slýchavali od rodičů, přátel, blízkých, autorit a hodnocení, která jsme o sobě dostali. Jestliže byla převážně negativní, je takový i postoj nás samých k sobě. Pokud již od dětství slýcháte, že ten nebo ta je lepší v tom a tom, vysvědčení mohlo být lepší, kritické hodnocení nebo lhostejnost, výsměch atd., nebude vaše sebevědomí zrovna vzkvétat. Proto je tak důležité, aby nás rodiče přijímali a pozvbuzovali, chválili za naše úspěchy.
|
TVRZENÍ
|
Ano,
určitě
|
Ano,
většinou
|
Ano,
někdy
|
Většinou
ne
|
Nikdy
ne
|
|
Moje zkušenosti ze života svědčí o
mojí ceně a hodnotě.
|
|
|
|
|
|
|
Mám o sobě dobré mínění.
|
|
|
|
|
|
|
Chovám se k sobě dobře a samozřejmě se o sebe starám.
|
|
|
|
|
|
|
Mám se rád/a.
|
|
|
|
|
|
|
Dávám přinejmenším stejnou váhu
svým kvalitám, dovednostem, schopnostem a přednostem jako svým slabostem a nedostatkům.
|
|
|
|
|
|
|
Cítím se se sebou dobře a v souladu.
|
|
|
|
|
|
|
Cítím, že mám právo na pozornost a čas ostatních lidí.
|
|
|
|
|
|
|
Věřím, že mám právo na dobré věci a zážitky.
|
|
|
|
|
|
|
Nejsem na sebe přísnější než na druhé lidi.
|
|
|
|
|
|
|
Jsem k sobě laskavý/á a povzbuzující více než sebekritický/á.
|
|
|
|
|
|
časté nebo systematické trestání, odmítání nebo zneužívání (stálý pocit, že něco děláme špatně, neustálé hledání, za bychom si trest zasloužili; nedostatek péče, děti jsou sociálně nerozvinuté) nadměrné rodičovské standardy, kterých dítě nemůže dosáhnout (zaměření na chyby a slabosti, nadměrná kritika, jste ještě malí, nic neumíte, promítání ambicí do vlastních dětí) nedostatečná sebedůvěra jako rodičovský vzor (kopírování modulu chování rodičů – úzkost, strach z neznámého, atd.) konflikty rodičů mezi sebou nadměrné standardy skupiny vrstevníků nebo sourozenců terč vybíjení si stresu druhé osoby (v důsledku stresu dochází k citovému zraňování dětí, negativnímu hodnocení, nepochopení živosti a hravosti dítěte, čímž dochází k jejímu potlačování ze strany dítěte) příslušnost do rodiny, sociální skupiny, která je většinou společností podceňována chybění dobrých zážitků (ocenění, vyjádření citů, vřelosti, láskyplnosti, zájmu, nedostatek pocitu bezpečí, nedostatečné posílování „umíš a dovedeš“, nedostatečná podpora nezávislosti) nepatřit do rodiny nepatřit do školy vleklé problémy v blízkých vztazích (kritika, moralizace, manipulace, dokazování, že nejsme dost dobří, jsme neschopní, k ničemu) ponižování v práci, dlouhodobý pracovní stres (ponižování, pomlouvání, nesnesitelná atmosféra; stres z nesplněných úkolů - často jen důsledkem nedostatku komunikace v době jejich plánování nebo nedostatečné komunikace v průběhu plnění) traumatické zážitky2. Zamyslete se nad tím, kdy jste sami rodinným stresorem. Přemýšlejte o tom, jak by to šlo změnit, a návrhy si zaznamenejte.
